Vektorová veličina vorticita je mikroskopickou mírou rotace v kontinuu. Vorticita charakterizuje vířivou strukturu proudění dané tekutiny v každém bodě kontinua. V české fyzikální literatuře se objevuje též vírnatost, vír, vír rychlosti.
V dynamické meteorologii je vorticita vlastnost charakterizující rotaci vzduchu v synoptickém měřítku. Používá se při prognóze vývoje vírů synoptického měřítka. Vyjádření všech tří složek vektoru dostaneme po aplikaci operace rotace na vektor proudění v.
Nejčastěji je vorticita vyjádřena rotací kolem vertikální osy z, v jejímž směru je zobrazen i výsledný vektor. Absolutní vorticita je vorticita definovaná v absolutní souřadnicové soustavě, kdežto relativní vorticita bere v úvahu relativní souřadnicovou soustavu, která je obvykle pevně spojena se zemským povrchem.
Platí tedy pro relativní vorticitu
a pro absolutní vorticitu
kde u a v jsou zonální (směr x) a meridionální (směr y) složky rychlosti větru.
Mezi absolutní vorticitou a relativní vorticitou platí vztah:
kde λ je Coriolisův parametr. A pro ten platí
kde Ω je úhlová rychlost rotace Země a f je zeměpisná šířka.
Na severní polokouli je horizontální relativní vorticita kladná v případě rotace vzduchu proti směru hodinových ručiček – zakřivení proudnic má cyklonální charakter, to je spojeno s tlakovými útvary cyklónami a brázdami nízkého tlaku vzduchu.
Na severní polokouli je horizontální relativní vorticita záporná v případě rotace vzduchu po směru hodinových ručiček – zakřivení proudnic má anticyklonální charakter, to je spojeno s tlakovými útvary anticyklónami a hřebeny vysokého tlaku vzduchu.
Pokud vzduchová částice nerotuje je vorticita rovna nule.
Ve fyzice oblaků je v subsynoptickém měřítku při popisu proudění v oblaku a jeho okolí uvažováno třírozměrné pole proudění a tedy i všechny tři složky vektoru relativní vorticity.