Starobní důchod vyplácený z důchodového pojištění je druh důchodové dávky v rámci důchodového systému, na kterou má nárok dle zákona o důchodovém pojištění (z.č. 155/1995 Sb.) každý, kdo splnil podmínku minimální doby pojištění a dosáhl důchodového věku.

Historie

Roku 1889 zavedl Otto von Bismarck důchodový systém sociálního pojištění.

Starobní důchod se ale ve většině zemí začal zavádět až ve 20. století. Československo zavedlo systém v roce 1924. Věk odchodu do důchodu byl stanoven na 65 let, přestože byla střední délka života menší.

V roce 1948 bylo možno odejít do důchodu již v 60. roce věku, pokud bylo placeno pojištění 20 let. V roce 1988 činil starobní důchod průměrně 61 % z čisté mzdy. V roce 1996 klesla sazba důchodového pojištění na 26 % (důchodový účet měl pak záporné saldo). Když se v roce 2004 zvýšila na 28 %, důchodový systém se dostal ze ztrát. Stanovení maximálního vyměřovacího základu v roce 2009 přispělo k opětovnému schodku důchodového systému. Od roku 2010 rostl věk odchodu do důchodu (a potřebná délka pojištění na 30 let) zpět na 65 let (v plánu pro rok 2030). V roce 2011 činil důchod 55 % čisté mzdy (téměř 10 % HDP, což je pod průměrem EU). Starobní důchod se valorizuje (navyšuje) podle mezd, inflace a jiných parametrů, takže se ekonomicky situace důchodců nezhoršuje. V roce 2014 bylo v ČR zavedeno individuální konto pojištěnce (IKP).


Tento článek používá materiál z článku Wikipedie Starobní důchod, který je vydán pod Creative Commons Attribution-Share-Alike License 3.0.